Je normální se omluvit, ale jen tehdy, když dotyčný skutečně pochybil.
Někteří lidé se během rozhovoru dokážou omluvit za nic, i když neudělali nic špatného / foto depositphotos.com
Mnoho lidí se omlouvá bez přemýšlení a bez analýzy toho, co je k tomu vedlo. Často se tak děje reflexivně, například když někdo do někoho vrazí nebo se omluví, když jiný člověk poruší jeho hranice. Časem se tento zvyk natolik zakoření, že se lidé začnou omlouvat za své pocity, vyjádření svých potřeb nebo dokonce za rozumnou radu. Pro časopis Forbes o tom píše americký psycholog Mark Travers, PhD.
„Omlouvat se je v pořádku, ale jen tehdy, když se někdo opravdu provinil. Problém nastává, když se omluva stane mimovolnou reakcí, která slouží k uvolnění napětí v daném okamžiku, ale časem podkopává vaši sebeúctu. Zvyk přehnaně se omlouvat je významným vzorcem chování, který má často kořeny v rané vztahové dynamice, tendencích k připoutanosti a způsobech, jak se lidé učí vyhýbat konfliktům,“ vysvětlil odborník.
Psycholog proto jmenoval čtyři výzkumem prokázané psychologické důvody, proč se můžete příliš omlouvat, i když jste neudělali nic špatného.
Omlouváte se, protože jste si v dětství vypěstovali návyk autocenzury.
Autocenzura je vzorec chování, kdy lidé potlačují své potřeby a pocity, aby si udrželi vztahy. Poprvé byl zjištěn při studiu vztahových vzorců u žen, ale další studie ukázaly, že se může vyvinout i u mužů.
Konkrétně studie z roku 1992 publikovaná v časopise Psychology of Women Qterly zjistila, že autocenzura často začíná v rodinách, kde je konflikt vnímán jako nebezpečí nebo kde láska a uznání závisí na podřízení se. Takoví lidé se v dospělosti rychle omlouvají, aby snížili napětí, obnovili harmonii a vyhnuli se zklamání druhých.
„Když se konflikt zdá být ohrožující, stává se „promiň“ rychlým způsobem, jak dosáhnout citového bezpečí. Zabraňuje eskalaci hádky, ale také vzniku skutečného vztahu. Časem se dotyčný naučí, že jeho hlas má hodnotu, a omluva se stane strategií pro udržení klidu,“ dodal psycholog.
Omlouváte se, protože jste velmi citliví na pocit viny.
Někteří lidé pociťují vinu silněji a rychleji než jiní. Například studie zveřejněná v časopise Journal of Psychology and Social Psychology ukazuje, že lidé s vysokou mírou empatie k druhým mají výraznou tendenci cítit vinu.
„Na základě těchto zjištění by se dalo tvrdit, že lidé s vysokým sklonem k vině častěji přebírají odpovědnost za napětí ve vztazích, i když nebyli zdrojem konfliktu. U lidí se sklonem k obviňování je nepříjemný pocit, že by se někdo mohl rozčílit, tak silný, že se omluva stává reflexivní snahou regulovat vnitřní napětí. Cílem není vzít na sebe vinu, ale obnovit rovnováhu ve vztahu,“ zdůraznil Travers.
Omlouváte se, protože díky svému stylu připoutání pociťujete konflikt jako hrozbu.
Výzkumy attachmentu důsledně ukazují, že lidé s úzkostnou vazbou zvládají konflikty jinak než lidé, kteří v raném věku zažili bezpečnou vazbu.„Lidé s úzkostnou vazbou se často nadměrně omlouvají, protože se bojí, že budou opuštěni nebo odsouzeni. Rychlá omluva je způsob, jak udržet intimitu a minimalizovat riziko rozpadu vztahu. Lidé s vyhýbavým typem vazby nemají rádi emocionální konflikty. Mohou se omluvit jen proto, aby ukončili interakci a stáhli se do citového odstupu,“ vysvětlil doktorand.
Omlouváte se, protože jste se naučili vyhýbat se konfliktům za každou cenu.
Mnohé omluvy mohou také svědčit o naučené reakci na konfliktní site, které byly nepředvídatelné, výbušné nebo emocionálně intenzivní.
„Studie z roku 2017 publikovaná v časopise Current Opinion in Psychology zjistila, že když lidé čelí chronickému mezilidskému stresu, mají tendenci vracet se k regulačním taktikám, které se naučili v dětství ve svém raném prostředí, často v souladu se stylem připoutání,“ poznamenala psycholožka.
Traversová tedy uvedla, že jedinci s chronickým mezilidským stresem v minulosti budou v dospělosti s větší pravděpodobností používat uklidňující chování nebo se vyhýbat konfliktům.
Jak se přestat marně omlouvat?
Odborník radí přestat, než řekneme další „promiň“. Nejprve se zeptejte sami sebe, zda se cítíte zodpovědní, nebo je vám to jen nepříjemné, a pak pokračujte v dialogu.
„Zkuste nahradit slova. Místo ‚Omlouvám se, že jdu pozdě‘ řekněte ‚Děkuji, že jste počkal‘. Místo ‚Omlouvám se, že vás zase obtěžuji‘ řekněte ‚Vážím si vaší podpory‘. Vyjádřete, co cítíte. Někdy je ‚cítím úzkost z tohoto rozhovoru‘ upřímnější než ‚omlouvám se‘,“ zdůraznil odborník.
Další tipy od psychologů
Již dříve psychologové odhalili, co vlastně páry posiluje. Podle nich existuje jeden atribut, a to pojem „vzájemné ovlivňování“, díky němuž jste ochotni nechat se formovat potřebami, zranitelností a názory svého partnera, a dokonce něco změnit ve svém chování.
Zároveň psycholog jmenoval dvě věci, které je nejlepší partnerovi nikdy neříkat. Poznamenal, že výzkumy stále více ukazují, že vědět, kdy mlčet, někdy pomáhá udržet vztah při životě mnohem spolehlivěji než přímá upřímnost.
